Zdravé dětské nožky jsou základ, důležitý je přirozený vývoj i pohyb, říká Petra Haviarová

Mgr. Petra Haviarová je zkušená dětská fyzioterapeutka, která se už více než dvě dekády věnuje zdravému vývoji miminek a dětí. Ve své praxi v Klatovech kombinuje znalosti vývojové kineziologie, techniky NDT Bobath, kraniosakrální terapii i osteopatický přístup. Do práce s dětmi přináší velkou dávku respektu, empatie a důrazu na přirozený vývoj. Rodiče oceňují její schopnost vysvětlit problémy srozumitelně a nabídnout praktická řešení, která fungují v běžném rodinném životě. V rozhovoru mluví o častých potížích dětských nožek, o významu pohybu, ale i o tom, proč je někdy nejlepším lékem obyčejná bosá chůze.

Jak jste se vlastně dostala k fyzioterapii – a kdy jste si uvědomila, že vás nejvíc baví práce s dětmi?

Po gymnáziu jsem úspěšně složila přijímací zkoušky jak na lékařství, tak i na fyzioterapii a rozhodovala se, na jakou fakultu a obor nastoupím. Vždycky jsem chtěla jít na medicínu. Fyzioterapii jsem si vybrala až při průzkumu seznamu oborů v Učitelských novinách. Připadala mi zajímavá a lákalo mě, že lze oproti lékařství brzy po škole samostatně pracovat. Zaujala mě také tehdejší možnost studia navazujícího magisterského programu fyzioterapie na FTVS se specializací na arteterapii, tedy spojení všech mých zájmů –  výtvarného, hudebního oboru a zdravotnictví.

Nakonec se mi ale nejvíce líbila atmosféra na 2. lékařské fakultě. Fyzio obor zde byl nově otevřen pod vedením doc. Pavla Koláře a učebny školy byly umístěny přímo na pracovišti Kliniky rehabilitace ve FN Motol. Hned v prvním ročníku mě nejvíce chytla vývojová kineziologie a o práci s dětmi bylo rozhodnuto. S dětmi a miminky pracuji už 21 let a stále mě to baví. Během rodičovské dovolené jsem založila samostatné zdravotnické zařízení, nejprve ve sdílené ordinaci a nyní už působím zcela samostatně v nových prostorách v Klatovech.

Rodičovská dovolená se čtyřmi dětmi se sice trochu protáhla, ale díky podpoře okolí jsem provoz ordinace na menší úvazek udržela a mohla se dál vzdělávat. Můj osobní i pracovní život se tak už mnoho let točí kolem dětí a vzájemně se krásně doplňují.

Co vás na dětské fyzioterapii nejvíc naplňuje, ale i nejvíc zkouší?

Samotné děti. Jsem moc ráda v jejich společnosti, baví mě a zajímají. Fyzioterapie má v dětském věku krásné výsledky, ale hodně záleží na jejich spolupráci a zejména na spolupráci rodičů v domácí terapii. A v tom je určitý faktor X, který nejde stoprocentně ovlivnit.

Občas v práci „zkouším“ i sama sebe, protože mám nízkou toleranci na dětský pláč, takže někdy potřebuji hledat jiné cesty. Výzvou je, aby se po cestě neztratil terapeutický cíl, aby tam byl, i když to zvenku vypadá, že si dítě „jen“ hraje. Ke stejnému výsledku lze dojít mnoha způsoby, a to je právě na této práci skvělé. Velmi mě posouvá možnost dál se vzdělávat a obohacovat svou práci o nové terapeutické techniky. To mě dovedlo před osmi lety k absolvování kurzu NDT Bobath terapie v pediatrii a v poslední době ke kraniosakrální terapii a osteopatickým technikám.

Na vašem webu zmiňujete, že se snažíte co nejvíce respektovat přirozený vývoj dítěte. Co si pod tím mohou rodiče představit v praxi?

„Přirozeností“ mám na mysli dvě roviny. Jednak je mi blízké kontaktní rodičovství neboli vytváření bezpečného prostředí, blízkost, nošení, adekvátní reakce na emoce dítěte, ale i důsledné vymezování hranic.

Druhou rovinou je nabízení pohybu v různorodém terénu v přírodě, kterému se kvůli civilizačním výdobytkům odcizujeme. Patří sem pohyb bez omezování těsným oblečením nebo nevhodným prostředím, například kluzkou podlahou či pevnými botami. A v neposlední řadě méně pomůcek, ale více naší pozornosti a jednoduchých společných aktivit s dětmi.

S jakými problémy dětských nohou se u vás rodiče nejčastěji setkávají?

Dětské nožičky řeším u miminek od narození, ale nejčastěji mě rodiče vyhledávají s přibližně tříletým dítětem kvůli vbočeným kotníkům, plochonoží, vtáčení špiček dovnitř nebo ven či kvůli chůzi po špičkách. Je třeba dítě podrobně vyšetřit a zjistit příčinu, která nemusí být nutně v nohách samotných. Někdy doporučím jen více pohybu, jindy rodiče odcházejí se specifickými cviky, nebo objevíme potíže v jiné oblasti, například s integrací primárních reflexů, což vyžaduje zcela jiný typ terapie. V některých případech je vhodné doplnit aktivní terapii individuální ortopedickou stélkou.

Kdy podle vás už stojí za to začít s fyzioterapií a kdy ještě počkat, že se vývoj „srovná“ sám?

V případě pochybností bych konzultaci na fyzioterapii rodičům neodkládala. U dětí a miminek platí obzvlášť, že čím dříve se začne, tím je řešení snazší. Ze závěru vyšetření vyplyne, zda bude nutné zahájit pravidelnou terapii, nebo stačí vývoj dítěte po čase jen zkontrolovat. Může však zůstat i u jednorázové návštěvy. I jednorázová či preventivní konzultace může být velmi užitečná. Mám je moc ráda. Rodiče při nich podporuji v jejich kompetencích, zodpovídám dotazy, doporučuji pomůcky, handling, řešíme obouvání…

Jak a kdy jste se poprvé setkala s Adjustačními ponožkami^® a co vás přesvědčilo, že mají smysl? V jakých případech je doporučujete?

Adjustační ponožky^® znám už dlouho. Dospělácké mám doma určitě více než deset let a používám je pro relaxaci. Poptávala jsem i dětskou verzi, a jsem moc ráda, že dětská řada je už nějakou dobu v nabídce. Doporučuji je dětem s deformitami prstů, ať už vrozenými, nebo vzniklými nošením nevhodné obuvi. Mám s nimi dobrou zkušenost u dětí s vbočenými palci, natěsnanými či kladívkovými prsty.

Další využití mají u mladých sportovců po tréninku, obzvlášť u sportů vyžadujících speciální pevnou obuv s úzkou špičkou – například brusle, kopačky, lezečky či taneční obuv. Ponožky pomohou po zátěži nohy opět uvolnit a zregenerovat.

Měla jste v praxi moment, kdy vám právě Adjustační ponožky^® pomohly vyřešit konkrétní problém?

Konkrétní moment si nevybavuji, ale obecně pomáhají řešit problém se spoluprací dítěte. Děti nošení Adjustačních ponožek^® většinou dobře tolerují a líbí se jim více než například tejpování, používané v obdobných případech. Navíc je lze nasadit třeba při večerní pohádce, čímž je zajištěna i pravidelnost. Jsou skvělým doplňkem aktivní terapie.

Jaké nejčastější chyby dělají rodiče v péči o dětské nožky a co byste jim poradila, aby nohy jejich dětí zůstaly zdravé?

Poradila bych na jednu stranu dbát na pečlivý výběr dětských bot, a na druhou stranu je pak nenosit příliš často.

Bota by měla tvarem co nejvíce odpovídat noze dítěte a dobře sedět v patě. Bohužel se nedá vždy spoléhat jen na poradenství v obchodě. Je důležité přeměřit nejen délku, ale i šířku nohy dítěte a údaje porovnat s rozměry obuvi. Dítě nám neřekne, že mu bota nesedí. Nezřídka u pacienta zjistím nadměrek i 3 cm, nebo naopak příliš malé boty, přestože byly zakoupeny nedávno. Rodiče pak přijdou kvůli vtáčení špiček a ukáže se, že naboso je chůze zcela v pořádku. Proto se tématu obouvání věnuji více v ordinaci i na sítích. Umět vybrat dítěti dobře boty je za mě důležitá rodičovská kompetence.

Na doma doporučuji nenosit bačkory, často sundávat i ponožky a vymýšlet pro nohy různorodé aktivity. Skvělé je umožnit dětem pohyb naboso i v přírodě. Takové bosé chvilky mají nejen benefit pro zdraví nohou, ale fungují také jako přirozená, jednoduchá forma otužování.

Fotografie: archiv Petry Haviarové, FB: fyzio.haviarova, WEB: fyzio-haviarova.cz